Výstava korunovačních klenotů Informace

Po sedmileté pauze si zástupci naší školy jako jedné z mála v zemi opět spořádaně stoupli do dlouhé několikahodinové fronty, aby opět zhlédli poklad v naší republice nejcennější - originály českých korunovačních klenotů.

Letošní výstava byla výjimečná. Konala se přímo v katedrále sv. Víta na Pražském hradě a ke zhlédnutí byla navíc i lebka sv. Václava, který jako jediný má symbolicky na klenoty stálý nárok.

Přemýšlel jsem koho a kterou třídu vybrat, aby se této mimořádné události mohli zúčastnit. Nakonec jsem oslovil pátou třídu, kterou letos učím na vlastivědu. Proč? Protože se jedná o jednu z nejvíce aktivních a zájem projevujících tříd, které jsem měl kdy zatím tu čest učit. Dostali to za odměnu. Jelikož nemocí přibývalo, nakonec se dostalo i na dvě zástupkyně ze šesté třídy - Verču Kulhánkovou a Péťu Palánovou. I ony to měly za odměnu, jelikož se pečlivě chystaly na dějepisnou olympiádu, které se poté zúčastnit nemohly. 

Pokud si však někdo myslí, že celá akce byla super a lehce zvládnutelná, mýlí se. Co je třeba absolvovat? Nejdříve brzy ráno vstát a už v pět hodin prvním ranním vlakem odjet. Kdo si myslí, že stačí přijít do fronty na klenoty v poledne, toho zklamu. Ten už výstavu ten den neuvidí. Takový byl zájem lidí. Po absolvování cesty až pod Pražský hrad stojíte čtyřhodinovou frontu v lednovém mrazu, procházíte dvěma kontrolami, zda snad nemáte zbraně či se nechystáte korunu, meč, žezlo i jablko ukrást. Ale pak? Pak vidíte tu nádheru a za podkresu varhan si užíváte zvláštní pocit národní hrdosti. Ale také pýchy nad těmi, kteří to dokázali - teprve jedenáctiletí a dvanáctiletí to prostě dali! 

Tím to samozřejmě neskončilo! Následovala koupě nejrůznějších suvenýrů a procházka historickým centrem našeho hlavního města doplněná o mé komentáře, které byly žel tak zdlouhavé, že jsme byť jen o minutu nestihli ,,v akci" orloj na Staroměstském náměstí. Následovala zasloužená odměna v podobě návštěvy řetězce rychlého občerstvení. Pak již následovaly naše kroky na hlavní nádraží, kde jsme obdivovali krásný model nádraží postavený z lega. A pak cesta domů.

Jen? Ne! Kdo mě zná, ví, že většinou se při zpáteční cestě z mou pořádané akce děje něco nečekaného, něco mimořádného. I nyní nás něco takového potkalo. Vlak, v němž jsme již celí unavení seděli, ne a ne včas odjet. V blízkém tunelu se totiž kdosi pohyboval. S téměř hodinovým zpožděním jsme tak dorazili do Jaroměře, kde nám přípoj ujel. Proto jsme spolu s kolegyní zkontaktovali všechny rodiče, aby si své ratolesti vyzvedli již zde. To se nakonec bez větších problémů podařilo a díky vstřícnosti paní Medunové, maminky Matyáše, jsme i my učitelé dorazili nakonec zdárně do cíle.

Chci poděkovat všem účastníkům, že vydrželi celou ,,anabázi" a dali to! Děkuji kolegyni Hance Škubníkové, že co by třídní učitelka páťáků šla do realizace tohoto bláznivého nápadu se mnou a pomohla mi vše dotáhnout do konce. Věřím, že na celou akci budou mít děti krásné vzpomínky! Myslím, že každý správný Čech by měl klenoty alespoň jednou za život spatřit. Páťáci a dvě šesťačky, klobouk dolů! Jste borci a praví Češi! Díky!     

Ohlasy účastníků:

,,Líbily se mi klenoty, dlouhá fronta, opilec v tunelu a nejvíce cesta zpátky." Zuzka Matoušová

,,Nebavilo mě čekání, ale vyplatilo se to. Viděl jsem korunovační klenoty Karla IV. a Přemysla Otakara." Matyáš Meduna

,,Bylo to moc hezké. Ten výhled, ty cesty, prostě nádhera. Klenoty byly ještě lepší. Byly lesklé a nádherné." Markéta Divišová

,,Čekali jsme 4 hodiny, ale klenoty byly nádherné." Luba Savov     

,,Dozvěděli jsme se spoustu nových věcí jak o kamarádech, tak i o Praze, Pražském hradě a korunovačních klenotech. V chrámu sv. Víta to v nás vyvolalo zvláštní, ale i hezký pocit, když jsme viděli tu nádheru. Byl to skvěle užitý den a úžasný zážitek." Verča Kulhánková a Péťa Palánová