Osmáci a deváťáci navštívili Osvětim Informace

Koncentrační a vyhlazovací tábor v Osvětimi byl největší ze všech nacistických táborů smrti a je také tím nejznámějším. Z celkového počtu 6 milionů zabitých židů jich tu v rámci holocaustu prokazatelně zahynulo přes 1,3 mil., možná ale i více. Zároveň tu do plynových komor byli posláni i Romové, Poláci, Rusové a v neposlední řadě i Češi.    

Osvětim se skládá nejdříve ze základního tábora, kde probíhá prohlídka s průvodcem a sluchátky na uších a v proudu dalších a dalších skupinek vstupujeme branou s cynickým nápisem ,,Arbeit macht frei" do tábora. Procházíme jednotlivé baráky včetně vitrín s lidskými vlasy, dále s kufry, ortézami, nádobím a dalšími věcmi, které lidé v naději, že jdou za lepším, brali s sebou. Vcházíme do jediné dochované plynové komory, kde se vám téměř zastaví dech, když si uvědomíte, kde právě stojíte. Míjíte zachovalé pece krematoria...

To vše v běhu, protože návštěvníků je prostě strašně moc. Pieta a ohled na to, kde jsme, jde stranou, hlavně, aby tu prošlo co nejvíce turistů. Tato rychlost nám neumožňuje plně pochopit autenticitu místa, což je pro žáky veliká škoda. Většina tak exkurzi i díky tomu spíše vnímá jako další z řady více či méně zajímavých muzeí... 

Následně se přemisťujeme do nedaleké Březinky, kde se nacistická továrna na smrt rozjela naplno. Ve druhé polovině války byly místní čtyři velké plynové komory schopné zabít denně víc lidí, než kolik má v dnešní době obyvatel Dvůr Králové. Bylo to šílené. Klíčové důkazy nacisté vyhodili do vzduchu, avšak vyjít pravdě na povrch nezabránili. Je strašně zvláštní se dnes procházet po  místech, kde před 80 lety umíraly statisíce lidí…   

Do tohoto temného místa lidské paměti jsme jako škola pořádali zájezd již podruhé. Poprvé se uskutečnil již před osmi lety. Důvod je pořád stejný - žáci by měli na vlastní oči vidět, co je schopen udělat člověk člověku, jak málo stačí, aby nás zlo zcela pohltilo. Hlavně by si měli jasně uvědomit, že tohle už nemůžeme dopustit znovu a musíme se konečně ponaučit… Je však otázka a velké varování, zda se to dnes ve světě daří…

V každém případě naši žáci žádnou ostudu neudělali, náročnou šestihodinovou cestu tam a dalších šest hodin zpátky autobusem zvládli a snad to jejich duši alespoň trochu oslovilo…

,,Je těžké uvěřit, že se něco takového mohlo stát a ještě těžší je pochopit, že to někteří dodnes popírají. Trochu mě mrzí, že jsme kvůli počtu návštěvníků areál skoro proběhli. Nacházet se v plynové komoře, krematoriu a dívat se přes sklo na tuny vlasů, zavazadel a dalších předmětů je nezapomenutelné. V hlavě mi zůstal citát, který tam byl na jedné desce napsaný: ,,Ti, co se nenaučí o historii, jsou odsouzeni ji opakovat.“ Míra Puš

,,Je zvláštní být na místě, kde umíraly miliony lidí. Osobně si to ani nedokážu uvědomit, že kvůli přesvědčení jednoho člověka jich tolik zemřelo. Přijde mi to naprosto odporné a neakceptovatelné.“ Adam Laš

..Byla tam taková divná atmosféra, jak tam zemřelo tolik lidí.“ Domča Lieserová

,,Dotklo se mě, jak člověk může udělat něco tak hrozného.“ Nikča Písecká

,,Z těch bot a věcí vězňů mi nebylo úplně dobře.“ Áďa Rozinková

,,Je mi těch lidí líto. Doufám, že se to už v budoucnu nebude opakovat.“ Linda Čechová

,,Ten pohled na ty vlasy nebo dětské boty byl fakt děsivý. Procházka plynovou komorou mi také nebyla příjemná. Viděli jsme koleje, po kterých tam lidi přijížděli, a v jakých podmínkách tam žili. Hodně silný zážitek.“ Anička Lašová