Osmáci zazářili v projektu Příběhy našich sousedů Projekty, granty

Na začátku letošního školního roku mi byla po čase opět nabídnuta účast našich žáků v projektu Příběhy našich sousedů, který pořádá společnost Post Bellum. Jeho cílem je propojit mladou a starší generaci prostřednictvím sdílení osobních vzpomínek a zkušeností lidí s totalitními režimy 20. století – nacismem a komunismem.  Žáci se tak nenásilnou a přitažlivou formou pomocí rozhovoru s pamětníky, nahrávání rozhlasové reportáže a zpracovávání závěrečné prezentace dozvídají detaily o průběhu nedávných dějiny jinak než jen ve školní třídě.

Do projektu nakonec vstoupila čtveřice žáků z osmé třídy, a to Anička Baráková, Valča Dlabolová, Adam a Dan Lašovi. Nečekaly je vůbec lehké úkoly. Tím prvním bylo samotné nalezení pamětníka. Bohužel žijících lidí, kteří pamatují hrůzy nacismu, již hodně ubývá, dokonce i těch, kteří pamatují komunistické politické procesy z let padesátých, už moc není. Ale i příběhy spojené s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 a s následnou normalizací jsou velmi zajímavé a pro dnešní svobodou odkojené děti neuvěřitelné. Vydali jsme se tímto směrem a nakonec vsadili ,,na jistotu“ – vyzpovídáme přímo babičku Aničky Barákové, paní MUDr. Irenu Jebavou, jejíž život v šedesátých až osmdesátých letech byl komunistickou totalitou též hodně poznamenán.

Paní Jebavá jako osmnáctiletá studentka přerovského gymnázia projevila obrovskou odvahu - vylepovala v srpnu 1969 plakáty kritizující chování některých našich politiků rok po invazi a povzbuzující český národ v odporu proti okupantům. Někdo ji zahlédl, udal a ona byla odsouzena na dva měsíce podmínečně s platností po dobu dvou let. Vysněné studium na VŠ jí dlouho nebylo umožněno, nakonec se jí ale podařilo jít zcela jiným směrem, než původně zamýšlela, a po několika letech mohla vystudovat lékařskou fakultu. Nadále byla ve spojení s chartisty i s exilovou literaturou, dokonce dlouho přemýšlela o emigraci. Až osudová láska a těhotenství vše změnily. Přesto vždy zůstala v pravém slova smyslu demokratkou a svobodně uvažující ženou, která revoluční rok 1989 přivítala aktivně a s nadšením.

Naši žáci s ní nejprve vedli dvouhodinový rozhovor, kde se na vše podstatné z jejího života doptávali. Vzhledem ke covidovému období byl tento rozhovor stejně jako další komunikace ztížen o to, že byl veden online ze školy. Jen Anička jako vnučka byla pochopitelně osobně u babičky. I s touto překážkou si však všichni hravě poradili.

Jako další úkol nahráli žáci tříminutovou reportáž o životě pamětnice. Zážitek v podobě návštěvy Českého rozhlasu Hradec Králové a nahrávání přímo ve studiu opět covid zrušil, a tak museli každý sám zaslat svou nahrávku panu technikovi, který vstupy žáků spojil s úryvky z nahrávky rozhovoru. Zároveň nám alespoň online poskytl zajímavý a vtipný workshop na téma historie rozhlasového vysílání a jeho postavení v našich dějinách i současnosti.

Jako poslední úkol více než půlročního projektu se pak stala závěrečná nesoutěžní prezentace. Všichni členové naší skupinky odmítli číst životopisná fakta a vypracovávat PC prezentaci a rozhodli se ukázat publiku zásadní životní zlomy pamětnice krátkými divadelními vložkami, přestože nikdo z žáků neměl žádné velké zkušenosti s hraním na veřejnosti. Jak se ukázalo, byli jsme jediným týmem, který šel touto cestou. Slavnostní ukončení projektu, které se konalo 26. dubna v aule královédvorského gymnázia, nabídlo ukázku práce dalších šesti týmů ze škol v okolí. My jsme jako jediní nehovořili na mikrofon, mluvili spatra a nahlas, a především hráli přímo na jevišti. Též jsme využili vlastnoručně vyrobené dekorace, kulisy i zapůjčené kostýmy.

Naše skupinka šla jako poslední a opravdu si troufám tvrdit, že na závěr jsme předvedli to nejlepší. Náš přístup a podobu ztvárnění pozitivně ocenili nejen rodiče všech účinkujících, porota, paní pořadatelka, pan starosta s panem ředitelem, ale hlavně i osobně přítomná pamětnice, kterou jsme paradoxně vlivem pandemie mohli potkat až nyní.

Děkuji panu starostovi, panu řediteli a oběma kolegyním, že si spolu s rodiči nenechali ujít tuto akci a osobně přišli podpořit naše žáky ve finále tohoto celkem náročného, ale přínosného projektu. Téměř profesionální přístup a nasazení našich žáků potěšil i mě a ukázal, že naše škola chováním i přístupem žáků k práci patří opravdu k těm nejlepším v regionu!

Milá Aničko, Valčo, milý Adame a Dane, jsem na Vás moc pyšný a děkuji za Vaši samostatnost a kreativitu! I přes velké překážky covidové pandemie jste nic nevzdali. Naopak. Věřím, že Vás projekt v mnohém obohatil a hodně Vám dal! Díky za příkladnou a vzorovou reprezentaci školy! Jste skvělí!