Osmáci navštívili Institut Paměti národa

Díky účasti zástupců třídy v projektu Příběhy našich sousedů získali všichni možnost zcela zdarma odcestovat a navštívit nově otevřený Institut Paměti národa v Pardubicích. Toho jsme samozřejmě ihned využili.

Toto moderní a interaktivní muzeum provozované společností Post Bellum si klade za cíl pracovat s příběhy pamětníků zejména pro mladou generaci. Právě ona je tou cílovou skupinou, na níž se zaměřuje. Z tohoto důvodu nepřekvapí, že je celá expozice pojata úplně jinak, než jsme byli doposud u muzeí zvyklí. Nutno však podotknout, že se jedná o inovaci zcela moderní, přitažlivou, která naznačuje trend těchto institucí do budoucna.

Půlka skupinky tak po příchodu do potemnělého a sugestivně nasvíceného podzemí obdržela tablety se sluchátky a ve dvojicích si žáci procházeli jednotlivá stanoviště, která na první pohled zela prázdnotou. Zdání ovšem klame! Celá prohlídka totiž byla protkána interaktivitou a prací s tablety, QR kódy, po jejichž načtení celá prohlídka začala. Půlka žáků řeší příběh našeho letce bojujícího ve Velké Británii, druhá část se zase vžívá do pocitů židovské dívky s chemickým vzděláním, které se podaří uniknout jisté smrti a ještě pomoci ostatním.      

Na vlastní kůži za využití 4D technologií se tak ocitáme s pamětníkem např. v transportním dobytčím vlaku vezoucím židy do koncentračních táborů na východě. Smutná a tklivá hudba, linoucí se kouř, dokonalá iluze. Jinde si nasazujeme bílé pláště a stejně jako pamětnice se snažíme smíchat dvě kyseliny, abychom zachránili židy od transportu, neboť ti budou mít po vypití této směsice ,,předstíranou“ žloutenku. Jindy zase sedíme všichni v kruhu a uprostřed se točí letecký snímek válečných Pardubic, do nichž seskakuje výsadek parašutistické odbojové skupiny Silver A. Dále nám běhají před očima jména zavražděných židovských spoluobčanů či vidíme pumy, které vrhají spojenecká letadla na místní chemický průmysl. Kdo čeká, vyplňuje na tabletu test z tohoto období. Celkových 90 minut uteče jako voda. Na konci máme za sebou celý na vlastní kůži vyzkoušený zažitý pamětníkův příběh. Úžasné.  

Druhá polovina žáků mezitím zamířila nahoru, kde si sedla do kroužku a společně s lektorem si povídali o životních osudech třetího vybraného pamětníka – politického vězně z 50. let. Nechybí ani jeho autentická svědectví a výpovědi. Vyzkoušeli jsme si napsat moták z vězení, vžít se do jeho pocitů, vysvětlit dobový vězeňský slang. Na fotografiích žáci v diskusi vysvětlili podstatu komunistického režimu a politických procesů. Po hodince a půl se obě skupiny prohodily.

Žáci odcházeli z exkurze velmi často dojatí, někdo se neubránil ani slzám. Muzeum tak zjevně splnilo svůj účel a podařilo se předat žákům alespoň špetku atmosféry doby. Takto by to žádná sebelepší školní vyučovací hodina nedokázala. Jistě se sem ještě s dalšími třídami vrátím. Doufám, že takto pojatých muzeí bude přibývat. Klobouk dolů před všemi animátory, pracovníky IT a sponzory, kteří podporují takto užitečnou věc, a to zvláště v této době, kdy máme pocit, že se řada hrůz moderních dějin, o nichž jsme se asi mylně domnívali, že se už nikdy nevrátí, opět objevuje mezi námi.

A co samotní žáci a jejich pohled na exkurzi?

,,Bylo zajímavé, jak to bylo prázdné, a přitom tam byly zajímavé příběhy. Mohlo by to takto vypadat všude, aspoň si něco zapamatujeme.“ Káťa Pušová

,,Bylo to moderní. Nemuseli jsme koukat do vitrín. Vžili jsme se více do děje.“ Terka Janečková      

,,Super bylo to psaní motáků.“ Marek Chovan     

,,Myslím si, že bychom měli být pamětníkům vděční a snažit se uchovat jejich památku co nejdéle.“  Míra Puš

,,Museli jsme se aktivně zapojit, což bylo určitě dobře.“ Káťa Vlčková

,,Z nějakých ukázek mi šla i husí kůže. Byla tam možnost si sáhnout i na zbraň a pouta, přečíst si deník, do kterého si psal, a kouknout se i do tašky, v níž byly nějaké jeho fotky. Jinde zase šla i pára a bylo to celkem strašidelné. Sama bych si nedokázala představit žít v té době.“ Míša Bínová

,,Tato interaktivní a moderní muzea mají budoucnost. Je důležité povídat si o osudech lidí, kteří zažili něco tak špatného, aby se to už neopakovalo.“ Anička Baráková    

,,Atmosféra nás přitáhla do příběhu.“ Valča Dlabolová

,,Dokonce zrazovali i své kamarády, aby přežili. …Škoda že exkurze byla tak krátká.“ Martin Šubr

,,Líbilo se mi to, pára a světla byly hustý, úplný real! Bylo to hezké, ale smutné.“ Simča Matušová