Nicholas Winton – Síla lidskosti

Po roce a půl odkladů jsme se konečně dočkali. Odjeli jsme do královédvorského kina Svět na projekci dokumentu s názvem Nicholas Winton – Síla lidskosti a následně besedovali přímo s jedním z autorů.  

Kdo byl sir Nicholas Winton? Životní optimista, dobrák, odvážlivec, snílek, altruista? Především velký humanista a člověk v tom nejryzejším slova smyslu. Vždyť kdo jiný by jen tak na přelomu let 1938 – 1939 odcestoval z Velké Británie do Československa zachraňovat židovské děti ze spárů nacistů? Skvělý organizátor – jen málokdo by byl schopen v tak rekordně krátkém čase ,,vydupat ze země“ vlaky záchrany, vytipovat konkrétní děti, vyjednat s úřady povolení k cestě a najít ve Velké Británii náhradní rodiče. Také velmi skromný – nebýt obrovské náhody, když manželka po padesáti letech vyklízela půdu a chtěla vyhodit jeden starý kufr, nikdy by se na jeho čin nepřišlo. Nebylo prý důležité o tom mluvit…

O to více dojemnější bylo na konci osmdesátých let náhodné setkání se svými ,,dětmi“ nyní již pokročilejšího věku v jedné z televizních show. Na vyzvání moderátorky, ať se postaví všichni ti, kteří vděčí za svůj život právě pozvanému hostu Wintonovi, se zvedla většina sálu...

 Po pádu železné opony začal být Wintonův příběh známý i v České republice, kterou stále tehdy velmi činorodý a již starší pán opakovaně navštěvoval. Získal od našich prezidentů právem nejvyšší státní vyznamenání a dožil se požehnaného věku 106 let. Ještě okolo 100 let řídil běžně automobil, vtipkoval a miloval pilotování ,,ultralightu“. Někde shůry mu bylo dáno jako dar a vděk, za to, co udělal, dožít se takového věku.  

Dokument se všem velmi líbil. Nejedno oko nezůstalo suché, a to včetně učitelů. Natolik byl a je tento příběh silný. Ono představit si, že se jako rodiče loučíte se svými malými dětmi, a to už od věku kojenců a batolat až po ty starší, že je posíláte někam daleko do neznámé země a k někomu cizímu a že se už pravděpodobně nikdy neuvidíte, není možné nikdy. Podobně to viděli i žáci, kteří jsou ve věku těch, kdo odjížděli nejčastěji.  

Naše žáky téma velmi zaujalo, o čemž svědčí řada zvídavých dotazů v následné besedě i prosba o promítnutí hraného filmu Všichni moji blízcí následně ve škole. Z ohlasů na akci vybírám následující hodnocení žáků osmé třídy:

 

,,Sir Nicholas Winton byl pozoruhodný muž hodný úcty a obdivu. Kdyby na tomto světě bylo více takových lidí, žilo by se nám lépe.“ Anička Baráková   

 

,,Příběh sira Wintona dokazuje, že v lidech je ještě dobro, které mohou využít.“ Míra Puš

 

,,Byl to hodně dobrý člověk. Tohle by každý neudělal.“ Žanda Hlavatá

 

,,Byl to pozitivní a odhodlaný člověk s dobrým srdcem.“ Míša Bínová   

 

,,Jediný člověk... a zachránil tolik dětí!“ Martin Šubr

 

,,Je neskutečné, co jeden nejdříve prostý člověk může dokázat.“ Káťa Vlčková

 

,,Zajímavé povídání o velkém člověku.“ Adam Laš