Houstone, nemáme problém!

Závěrečné hodiny výuky fyziky nabízely kromě glosování probraných témat i ryze praktické činnosti. Jednou z nich byla i dvou-hodinovka koncipovaná jako příprava posádky na let do vesmíru. Po úvodní historické video ukázce o nechvalně proslulé nehodě Apolla 1, bylo úkolem pěti vybraných kapitánů, zvolit si své spolupracovníky a dovést svou raketu ke zdařilejšímu konci. Každý tým představoval jednu reálnou posádku týmu Apollo z historie, jejichž příběh pak představil spolužákům. Hlavní gró se ale odehrávalo v dílně. Kromě sestavení funkčního modelu rakety, poháněného oxidem uhličitým, měly týmu za úkol připravit vlastní modely Sluneční soustavy, samozřejmě v odpovídajícím měřítku. Ten pak situovat ve venkovním prostředí a opět dodržet vzdálenosti. Kreativní činnost a fantazie v tu dobu nabývaly na intenzitě a kapitáni předváděli skvostný koučink svých svěřenců. Výsledkem tak byly unikátní modely Sluneční soustavy, které, byť jen na malou chvíli, zkrášlily okolí školy. Vyvrcholením pak byly starty sestavených raket. I zde by se našla paralela s reálem. Některé nevzlétly, některé „uhořely“ na startu, jiné nedoletěly na „oběžnou dráhy“. Našly se ale i takové, jejichž start a dosažená výška vykouzlily údiv v očích všech sledujících. Zkrátka, detaily dělají mistry, což platí dvojnásob právě ve světě fyziky.